UMĚNÍ INTIMITY

MUŽ A ŽENA – NEKONEČNÝ TANEC ŽIVOTA

Myslím si, že o mužích a ženách toho bylo už napsáno víc než dost. Je spousta teorií a praktik, které určují kdo a jak se má chovat. Je spousta „duchovních škol“ a koučů, kteří vyučují jak se má chovat žena a jak muž a pak, aby toho nebylo málo, vyučují jak se mají vzájemně chovat ve vztahu… ALE PROČ..??!!! Opravdu potřebujeme neustálý dohled a vedení..? Stále neumíme vnímat rytmus života? Copak není nějaké „vyšší“vedení? Nemáme v sobě uložené informace kdo jsme..? V následujících řádcích, bychom Vám ráda skrze umění intimity zprostředkovala pohled na muže a ženu…dva projevy božské esence…

Nedávno jsem četla článek o tom, že muži jsou lovci a žena má být kořistí. Autor článku nabádal ženy, aby se chovaly tak, aby mužům dopřály pocit být lovcem… Samozřejmě nechybělo spousta návodů jak to udělat. Po dočtení jsem začala řešit spousty otazníků… Proč bych měla potlačovat svou přirozenost jen proto, abych muži dopřála pocit lovce? Co když jsem od přírody „silnější samička“, mám opravdu potlačit svou vnitřní sílu..? Někde přeci existuje silný lovec, který chce ulovit ten „trofejní kousek“… A kdo vlastně přišel s touto teorií..? Nebyl to náhodou slabý, nebo nezkušený lovec? A nebo žena, která hranou kořistí manipuluje s muži..?

A spoustu a spoustu jiných otazníků, které nebraly konce… Když se odprostíme od otazníků a podíváme se na hru lovce a kořisti vidíme, že lovec je „ten kdo to má v moci“… ON si vybírá, ON loví, ON zabíjí… Byla by tohle přirozená hra vesmíru..? Když se ponoříme do své intimity a spojíme se sami se sebou nemáme potřebu hrát hry na lovce a kořist. Vše jde samo. Žena ponořená do své intimity přirozeně vyzařuje a „vábí“ tak svého samečka. Muž ponořený do své intimity, přirozeně vnímá „vábení“ a nepotřebuje lovit… Jde za tím, co cítí… Tohle je přirozená hra, tohle je přirozený tanec života. NE LOVEC A ZVĚŘ!
Muž i žena jsou neuchopitelné principy života – nechme je být a pojďme je žít…

Pokud žijeme v souladu se svým nitrem nemusíme hledat návody a rady na život. Nepotřebujeme průvodce, kouče a jiné vedení. Vše plyne samo a my – pokud vnímáme, máme možnost vše odezírat z cyklu a rytmu přírody, která nám vše nádherně ukazuje…
Na jaře, když se slunce začíná navracet, jemně svým „dotykem“ začíná Zemi pobízet k životu. Jeho paprsky laskají její tělo a ona začíná tát. Otevírá mu bránu života a plně se odevzdává jeho paprskům. Dochází ke hře, námluvy řekla bych…:o) Jiskří to mezi nimi a probouzí se mocná síla sexuální energie… Probouzí se tvořivá síla ženy. Do svého nitra odevzdaně přijímá silnou mužskou jangovou energii a pomocí své lásky a oddanosti ji přetváří v nový život. Vše kolem nás kvete a příroda znovu ožívá a s ní pookřejeme i my, stáváme se součástí života :o)

V létě je slunce a jeho mužská jangová energie na vrcholu. Je tak silná, že vytváří pevné prostředí pro to, aby Země mohla začít plodit… A tak společně přivádí do života vše co společnou hrou zhmotnili. Ženina odevzdanost a mužská opora realizuje/zhmotňuje lásku . Země začíná plodit a je čas sklizně…Ve vztahu je to fáze mateřství, rodiny, příchodu potomků na svět. Je to velmi vyčerpávající období. I v přírodě dochází k únavě. Slunce začíná slábnout a stahovat svou sílu… Země je úrodou vyčerpána a je nutné si odpočinout…

Přichází podzim… Slunce se vzdaluje a Země přestává plodit. Ztrácí svou sílu… S odchodem slunce odchází i bezpečné a pevné prostředí, Země si stahuje svou sílu do svého nitra… Kytky usychají, listy opadávají… Vše se ukládá k odpočinku.
I v rodině je období mateřství a příchod dětí velmi silným zásahem do vztahu. Období je vyčerpávající jak pro muže tak pro ženu. Je to takový kolotoč, že zapomínáme na to, že jsme tu… Zapomínáme sami na sebe. Žena pro mateřské povinnosti zapomene na to, že je ŽENOU ,partnerkou a milenkou… Stává se jen matkou…. MUŽ…v tuto chvíli „odsunutý na druhou kolej“, ztrácí kontakt se životem, s výživou, kterou mu nabízí a přináší žena. Život ho ale stále přitahuje… Je totiž jako magnet a pokud nemá kontakt se životem sám v sobě, začne ho hledat jinde… U jiné ženy, ve sportu, v alkoholu, v sexu, nebo v jiných závislostech… Nic z toho by se nemuselo stát, kdybychom věnovali pozornost sami sobě a svému nitru, tomu co nám říká. Nebojme se to pak v hluboké intimitě sdílet se svým partnerem. Nebojme se podělit o to, že jsme vyčerpaní, že už nemůžeme, nebo že máme strach, že to nezvládneme. Vytáhněme ze svého nitra napovrch to, co nám brání v kontaktu se životem…

ZIMA- slunce je daleko….Vše se zpomalí, zastaví a odpočívá… Příroda svou sílu stáhla hluboko do Země ke kořenům a i my bychom se měli umět vracet sami k sobě… Nebát se ponořit do samoty, která je ve své hloubce nesmírně výživná a osvěžující. Nepleťme si ale samotu s osamocením, protože osamocení nás bolí a živí naší mysl. Samota je přínosná a dává nám možnost zacítit si kdo vlastně jsme, co chceme, jakým směrem bychom měli jít .Ztiší naší mysl a sytí naší duši tak, abychom mohli vnímat život a těšit se na další příchod jarních slunečních paprsků…Tak abychom se mohli odevzdat nekonečnému tanci života.

Žena bez muže je jen půl. Stejně jako země bez slunce neurodí nový život. K životu se navzájem potřebují.
Velmi silný muž/jang vše spálí a svou dynamickou energií vše zničí…
Velmi silná žena/jin není schopná se plně realizovat a zapojit do života…
Proto je důležité mít kontakt s oběma částmi uvnitř nás… Plně je přijmout a integrovat je do života. Měli by být přirozeně naší součástí, ne my jejich… Jen tak dojdeme vnitřního klidu a spojení se životem. Rytmus přírody a života nám plně ukazuje jak je to správně. Vnímejte život kolem sebe a staňme se jeho součástí…

Povím Vám příběh… Nečtěte pouze slova, ale pokuste se vnímat co je slovy řečeno… Po přečtení si jen zavřete oči a nechte příběh na sebe působit, ať se můžete spojit s hloubkou, která je v něm ukrytá…

Uprostřed hlubokého lesa se za hustými křovinami rozprostírá nádherný lesní palouček… Celý je pokrytý krásně zelenou trávou a měkkým mechem, který prorůstá malými drobnými bílými kvítky. V jeho středu je starý, veliký pařez. Po mechovém koberci už od úsvitu slunce bosými nožkami tančí nádherná víla… Ranní rosa jí smáčí nohy a jejich ladnými pohyby pohladí snad každou kapku rosy. Z jejího hrdla zní sametový hlas, to jak si od radosti popěvuje. Čas od času se sehne a utrhne bílý kvítek, aby si s ním ozdobila své nádherné dlouhé vlnité vlasy. Květy trhá s takovou láskou a něhou, že to vypadá jakoby je pohladila a jen co je utrhne, na tom samém místě vyrůstají nové ještě krásnější než ty před tím. Víla září v ranním slunci a plně si užívá radosti života, plně si užívá darů přírody, plně si užívá samu sebe… Z houští, které je na okraji paloučku to celé pozoruje urostlý jelen. Občas se sehne a pochutnává si na jahodových kvítcích. Jeho paroží je obrovské, majestátné a široké. Je velmi těžké, ale jeho hlava a krk jsou natolik silné, že tu obrovskou váhu hravě unesou. Stojí tam, dívá se a je plně uchvácen krásou a ladností každého kroku překrásné víly. Její zpěv sytí jeho duši a vábí ho do života, který mu víla v každém svém ladném kroku ukazuje… Je jím tak pohlcen, že se chce stát jeho součástí a jako omámený pomalu vystupuje z houští a kráčí směrem k víle. Když víla uslyší praskání větví, otočí se. Spatří ohromného samce jak pomalu a přitom tak jemně kráčí směrem k ní. Cítí sounáležitost. Přitančí k němu, láskyplně mu vezme hlavu do dlaní a jemně z hloubky srdce ho pohladí po tváři. Jelenovi se podlomí kolena a odevzdaně ulehá na zem… Víla k němu pokleká a odevzdaně se schoulí do jeho „náruče“… Oba tam spolu leží v absolutním odevzdání a splynutí… Sluneční paprsky hladí jejich těla, stávají se jedním… V tom láskyplném spojení, jelen umírá… V okamžiku, kdy zářivá duše opouští jeho tělo, se víla zhluboka nadechne a jelen se stává její součástí… V tu chvíli se jeho tělo rozplyne a víla/ŽENA odchází do života…

Podíváme se, jaké poselství má v sobě příběh ukryté…

Hluboký les symbolizuje nás, naše tělo, povrch a palouček je to hluboké v nás, naše nitro, naše srdce… Víla je představitelkou ženy a ženského principu, je nositelkou ženské esence. Je plně ponořená do sebe a přirozeně ve spojení se životem. Je tvořitelkou života a proto, když utrhne kvítek, vyrůstá pod jejíma rukama další… TVOŘÍ… Nicméně sama za sebe jen tančí uprostřed hlubokého lesa, na ohraničeném paloučku, kolem starého pařezu… Nemá odvahu na to vykročit do života, do světa.

Jelen….představuje muže. Mužský princip, mužskou esenci… Jeho paroží představuje jeho sílu a statnost, jeho krk jeho pevnost a potenciál k tomu, unést i těžké… Nicméně jen sám za sebe stojí v houští a pozoruje… Jen se dívá… Není přirozeně součástí života. Nemá dosah na hloubku srdce a vnímání života. Až při setkání s vílou, která je plně ponořená do sebe a plně ve spojení se životem, teprve potom ho život začne zajímat. Víla ho svou láskou „vábí“, zve ho do života. Moc lásky a života je tak silná, že jak omámený/zbavený mysli vystupuje z houští a přijímá výzvu… Sám si o tom rozhodl.

Skrze vílu ochutnal esenci života a nechal se jí natolik zasáhnout, že se chtěl stát jeho součástí… Ve chvíli kdy ho víla láskyplně pohladí, je životem pohlcen… Podlamují se mu kolena a on padá na zem. Sklání se s úctou před silou ženství, pokleká a přijímá ženu v její „síle“. Vnímá ji i jako „divoženku“, jako“něco“ co nemůže uchopit. Víla je absolutně přijatá… S úctou a plným odevzdáním se schoulí jelenovi do „náruče“… Dochází ke splynutí… Jelen je vílou a víla je jelenem… Tvrdé, rozumové mužské mizí a je s láskou přijato do ženského nitra a dodává tak víle „sílu“ na to tančit i jinde, než jen uprostřed lesa na klidném a bezpečném paloučku… Stává se celistvou…

KDO TO VEDE A KDO TANČÍ?

Mám pocit, že není důležité rozebírat a analyzovat kdo to vede a kdo tančí…
V dnešním tzv. „duchovním světě“ je na toto téma rozebráno víc než dost…
Jaká má být žena a jaký má být muž…Ale kde je rozebráno jací máme být MY..??
Kdo se věnuje nám..? Těm hluboko uvnitř nás, těm kteří touží po lásce a pochopení…
Těm, kteří netouží po ničem jiném než po absolutním přijetí.. Ze všech stran čteme, slyšíme, vidíme rady a návody na to jak žít a jak to mít, abychom byli „v normě“, nebo podle představ… Ale koho vlastně..? Čí jsou ty představy a jsou vůbec správné..?

Když budeme neustále věnovat pozornost něčemu jak to máme mít, jak se chovat, máme stále aktivní mysl. Ztotožňujeme se s tím, že JÁ JSEM ŽENA/JÁ JSEM MUŽ… Ve chvíli, kdy se ztotožňujeme se svou myslí, stáváme se její součástí a ona nás drží v pasti, ze které je těžké se vymanit. Nejsme v přítomnosti a nevnímáme život okolo nás.
Ale z mysli nepramení život… Život pramení ze srdce…
Pokusme se obracet pozornost do srdce, naše mysl pak nad námi přestane mít moc.
Staneme se součástí života, přírody, součásti sebe samých, neoddělení a nerozdělení v proudu a tanci života. Zastavme se, uvolněme se, zhluboka se nadechněme a přestaňme myslet… Přestaňme věnovat pozornost všemu co plodí naše mysl… Nechme myšlenky a slova, celé věty jen plynout… Nevěnujme jim pozornost, protože kam jde naše pozornost, tam jde i naše energie. Dívejme se na věty jak prochází naší myslí a odchází nevím kam… Odprostěme se každý den aspoň na chvíli od toho co mylně považujeme za život… Dýchejme volně a klidně, ať můžeme spočinout… Staňme se autory VĚČNÉHO MALOVÁNÍ NA PLÁTNO ŽIVOTA.

V UMĚNÍ INTIMITY mizí hranice… Pevné a ohraničené mizí a my se stáváme jedním..
Neexistuje MUŽ a neexistuje ŽENA… Jediné co je skutečné je čistá esence života uvnitř nás…
Přestaňme obracet pozornost na životy venku, na to kdo jsme a kdo bychom měli být..
Věnujme prosím pozornost životu uvnitř nás… To je to jediné pevné, čeho se můžeme chytit.

Nemějme strach žít. Čím více budeme vnímat sami sebe, tím větší budeme mít i spojení se životem a s láskou, protože láska je dechem života… A jednoho dne zjistíme, že není důležité rozebírat kdo je kdo… Protože obojí jsme MY… A stejně jako v tanci, je nějaká část rychlejší a dynamičtější/jangová-mužská… A jiná je pomalejší/jinová-ženská, tak stále je ten kdo udává rytmus tance hluboko uvnitř v nás. I seberychlejší a sebedynamičtější tanec nemůže trvat věčně, jednou nám dojdou síly, padneme vyčerpáním a my budeme muset zvolnit, zpomalit, zastavit se, vnímat… A přesně v tu chvíli se staneme součástí NEKONEČNÉHO TANCE ŽIVOTA.

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *