Vnitřní nespokojenost…

Naše vnitřní prázdnota neustále hledá možnosti naplnění. Její touha pramení z hlubokého vědění plnosti života. Vnitřní prázdnotu a z ní pramenící věčnou nespokojenost jsme si vybudovali ze ztráty kontaktu se svou duší. To ona touží po naplnění a po spojení v jedno. Když není naše pozornost ukotvená v srdci, bydlí v naší mysli. Mysl přináší slova a tak se snaží naší touhu po vnitřním naplnění dát do slov. Klade tisíc a jednu otázku.. Proč je mi mizerně? Proč nemám pocit štěstí? Co k tomu pocitu potřebuji? A kdyby… A protože, možná… Atd, atd, atd…

Čím déle se naše mysl snaží naplnit vnitřní prázdnotu, tím více jí prohlubuje. S každou další otázkou a možnou odpovědí naše mysl sílí a přebírá vládu nad námi samými. Ztrácíme kontakt se svou duší, se srdcem, se sebou a se životem…

Možná cesta k vnitřnímu naplnění a pocitu spokojenosti a hluboké vděčnosti za vše, co mi do života přichází, vede skrze naše srdce. Zastavme se na chvíli, zavřeme oči a zapomeňme na vše co se kolem nás a v nás děje… Nádech a výdech… Náádech a výdech…

Třeba spočineme v tichu jen na vteřinku…To vůbec nevadí… I tento malý okamžik, dávkovaný několikrát denně je cenný lék. Lék, který s sebou přináší prožitek, který nás spojuje s naší duší, srdcem a začne plnit naší vnitřní prázdnotu. Jako vedlejší účinek pak přináší vnitřní klid, harmonii, laskavost a hlubokou vděčnost…