Originalita všedních dní, ničí jedinečné okamžiky života… Procházka městem mne inspirovala k napsání tohoto příběhu. Originalita…nebo jedinečnost…? Zajímavý podnět k zamyšlení, řekla bych :o)

Stále si nasazujeme masky příběhů, které žijeme. Příběhů, které si v lepších případech píšeme a tvoříme sami, v tom horším případě vznikají z očekávání a tužeb druhých. Když odložíme masky svých příběhů…co zbyde..?

Vnitřní nespokojenost pramení z naší vnitřní prázdnoty a její neutuchající touhy po naplnění. Mysl a srdce…dva soupeři, kteří touží po usmíření…

Tento čas nám přináší velké změny. Mnozí z nás to znatelně pociťují a věří, že přijde konečně změna. K napsání tohoto článku mne přivedly mé vnitřní obrazy, které ke mně promlouvají. Nebudu zde psát o historii a tradicích zimního Slunovratu. Ráda bych popsala běh událostí a energetických změn, které nás vedou k hluboké proměně.

Pojďme se na chvilku zastavit.  Zavřít oči… Zhluboka se nadechnout a vydechnout. Obrátit pozornost do svého nitra a znovu uslyšet tepot svého srdce… Zaposlouchat se do něj a znovu se spojit se životem… Nádech… výdech…

ŽIVOT… hluboké požehnání a dar. Zavírám oči a pokládám si ruku na srdce… Věnuji mu každý svůj nádech a naslouchám jeho hlasu. Tepot srdce… dar života…